UPOZORNĚNÍ OÚ OSTOPOVICE

V pondělí 27. 3. 2017 z technických důvodů bude po celý den obecní úřad uzavřen.

Děkujeme za pochopení

Pozvánka

kuk

Historie

Od vzniku až po 1. světovou válku

1237 - Prvním dosažitelným a zachovaným písemným dokumentem uváděným v Moravských zemských deskách jsou majetkoprávní transakce krále Václava I., spolupodepsané svědky Robertem z Troubska a mistrem (doktorem) Štěpánem z Ostopovic. Původní osadníci se usadili pravděpodobně v dnešním centru vesnice, v místech, kde vyvěraly silné prameny pitné vody. Jejich středověké sídliště byla náves, po jejímž obvodu ve tvaru podkovy budovali převážné zemědělská stavení. Uprostřed osady na mělčině vytvořila voda vycházející ze zdrojnic v blízkém okolí malé průtokové brodiště, které se zachovalo do nedávné minulosti, kdy bylo při modernizaci obce zrušeno.Protože vlastníky veškeré půdy byli v té době šlechtický feudál a zčásti i církev, byla svěřena určitá výměra jejich odborníkovi, zkušenému podnikateli - lokátorovi -, který osadníkům podle jejich zájmu vyměřil a přidělil pozemky, vybral od nich poplatky za užívání půdy, zároveň projednal s feudálním majitelem konkrétní podmínky příštího vztahu vrchnosti a nových uživatelů půdy, z nichž se stali automaticky poddaní. Přidělená půda byla rozparcelována a rozměřena na lány, půllány, čtvrtlány a osminky lánu. Samozřejmě, že lokátorovi připadl takřka bez výjimky největší statek v osadě, obdržel i rychtu a s ní pravomoc rychtáře, nejvyššího pána ve vsi. Není tedy vyloučeno, že řada následujících jmen v příštích létech představovala reprezentanty obce. Protože Ostopovice byly panským sídlem a samostatným dvorem, dá se předpokládat, že již koncem 13. století zde stávala tvrz. Byla to pravděpodobně velmi jednoduchá, skromná stavba, pokud šlo o vlastní obytný prostor s minimálním obranným zařízením. Mohla být situována na okraji vsi a byla spojena s hospodářskými budovami dvora.

1318 - Ves byla majetkem olomouckého biskupa, který na dobu 8 let propůjčil Benekovi pozemek v rozsahu 1 lánu (asi 18 až 23 hektarů).

1350 - Brněnský měšťan Marek vlastnil 1 dvůr s příslušenstvím, ovšem o rok později jej prodal Boleslavovi z Krumsína u Plumlova, který jej o další dva roky později postoupil prodejem bratřím Vilémovi a Závišovi z Rychemburka.

1360 - Jiný dvůr prodal Alšík z Martinic Mysliborovi, kuchaři markraběnky Markéty, švagrové krále Karla IV.

1376 - Jan z Ostopovic prodal svůj dvůr brněnskému měšťanu Janu Ortlinovi, který přikoupil od měšťana Marka jeho díl v obci. O dva roky později prodal celý tento majetek Filipovi ze Svojanova, nejvyššímu maršálkovi moravského markraběte Jošta. Ve vsi byla fara. Filip se stal pak majetníkem celé obce. Po jeho smrti převzala Ostopovice jeho manželka Anna. Ve druhé polovině 14. století celou oblast Brněnska zasáhla krutá epidemie dýmějového moru, která nepochybně zbrzdila populační růst a způsobila krizový nedostatek pracovních sil, neboť úmrtnost dosahovala téměř plné třetiny obyvatelstva.

1412 - Společně s kanovníkem Lučkou z Březníka koupil Ostopovice Mikeš Lyska z Chrudichromi. Roku 1416 přijímá Luček za své společníky Jana Racka z Dambořic a kanovníka Františka z Pacova.

1437 - Jan Racek prodal "půl vsi Ostopovic" s lidmi poddanými a s "půl dvorem" Janu Babkovi ze Senice a druhou část daroval Františku z Pacova.

Patnácté století ve své první části bylo poznamenáno husitskými válkami. V roce 1430 Prokop Holý marně dobýval Brno. Jeho vojska však velmi zpustošila celé okolí.

1490 - Po Janu Babkovi získal celý majetek Jindřich Babka.

1495 - V brněnské oblasti se vyskytl mor.

1496 - Ostopovice získávají synové Jindřicha Babky a teprve v tomto roce je písemně doložena existence tvrze.

1501 - Majitelem obce i tvrze je Jan Doupovec z Čisté Studně.

1520 - Ostopovice získal Jan Petrovský z Hrochova a roku 1530 dostal od krále Ferdinanda I. "mocný list" a odporučil Ostopovice svým vnučkám Apoleně a Dorotě, dcerám Ctibora z Baňovic.

1540 - Matyáš Munka z Ivančic, který vlastnil část Troubska a Popůvek, koupil i celé Ostopovice. Tento majetkový konglomerát je zárodkem budoucího troubského panství. Tvrz se uvádí již jako pustá, protože ztrácí svůj význam panského sídla. Byla možná zbourána nebo přeměněna na hospodářské budovy. Nedochovaly se po ní však žádné pozůstatky ani další zprávy.

1558 - Další morová nákaza na Brněnsku

1584 - Morová onemocnění neustávají.

1597 - Morová nákaza dosáhla svého vrcholu a předčila všechny ptedešlé.

1609 - Karel Starší ze Žerotína kupuje Troubsko, Ostopovice a díl Popůvek za 24 000 zlatých a tím se Ostopovice dostávají do ekonomické sféry troubské vrchnosti.

Poddanské poměry obyvatelů od 14. až do konce 16. století byly podle historických pramenů "dosti příznivé". Osadníci platili mírný úrok z pozemků a konali určité práce své vrchnosti jen několik dnů v roce. Později každý usedlý občan odpracoval po 14 dnech v roce podle potřeby. Když vrchnost potřebovala více pracovních dnů, "slušně jim zaplatila".

Protože oficiální údaje o vývoji obyvatelstva a rozsahu pozemků máme až z počátku 17. stol., dovídáme se, že obec měla tehdy 22 domů, z nichž po třicetileté válce zůstaly 3 pusté s počtem obyvatel kolem 150 (dedukce). Obec měla výměru 700 měřic polí (asi 10 lánů) a 110 měřic vinic. Vrchnost měla dvůr, 60 měřic panských polí, 120 měřic přikoupených, 4 měřice vinic v Hájku. Veřejným obecním majetkem byly 3 a půl měřice polí a 17 měřic pustých v Šelši.

 Hospodářské poměry se postupně stále zhoršovaly. Poddaní byli povinni dávati takzvaný "úrok o svatém Václavu", dále polní úrok a robotovali. Pro ilustraci uvádíme roční taxaci jednotlivců v té době: 30 zlatých, 48 slepic, 242 vajec, 5 dnů roboty s potahem, 4 dny roboty pěší. A ještě byli nuceni dávat desátku po jedné kopě pšenice a žita a 2 kopy ovsa.

1645 - Švédský generál Torstenson oblehl s mnohatisícovým vojskem Brno. Brňané však náporu odolali a švédští vojáci vydrancovali, spálili a pobořili v širokém okolí Brna dvory, vsi, osady. Pole a vinohrady zcela zpustošili. Údobí po třicetileté válce je charakterizováno dalším znevolňováním vesnického lidu, který byl nucen mnohem více robotovat než předtím.

1730 - Ostopovice měly 760 měřic polí, 70 měřic pustých a ležících ladem, 37 měřic zahrad, 126 měřic pastvin. Z luk sklízeli 66 vozů sena. Usedlosti měly jeden dvoulán, jeden 1 1/2 lán, dva půllány, osm čtvrtlánů.

1735 - Troubsko, Ostopovice a Popůvky prodány Tomáši Janu Sekorovi ze Seckenberka.

1777 - Celé panství připadlo jeho dceři Marii Cecilii Sekorové ze Sckenberka.

1779 - Farní příslušnost a duchovní správa Ostopovic byla v Troubsku, kde byl v tomto roce vysvěcen obnovený farní chrám, jehož výstavba a renovace trvala 33 let. Ostopovští školáci navštěvovali troubskou školu.

1790 - Ostopovice měly 40 domů s 262 obyvateli.

1797 - Marie Cecilie Sekorová založila několik nadací. Jedna z věnovacích listin z 30. prosince 1795 opravňovala výstavbu jednotřídní školy v Ostopovicích, jejíž budova byla předána svému účelu do dvou let.

1805 a 1809 - V obou létech byla obec citelně postižena napoleonskými válkami.

1834 - Obec měla 99 domů s 368 obyvateli.

1856 - Dne 16. srpna byla zaznamenána v obci živelní pohroma. Velký požár zničil velkou část vsi. Úplně shořelo 23 domů. Můžeme se domnívat, že hlavní příčinou častých a bleskurychle se šířících zhoubných požárů byla struktura stavebního materiálu, z něhož se v devatenáctém století stavěly domy. Byla to většinou dřevěná obydlí nebo příbytky z hliněné lepenice. Střechy domů byly kryty šindelem, došky nebo jinými velmi hořlavými materiály.

1869 - Obec měla 74 domů s 419 obyvateli. I v nejtěžších dobách plných sto let udržely a uhájily své domy a ostatní majetek selské rody Doubrava, Horák, Novotný, Krásenský, Kučera a Dvořáček.

1880 - V obci žije 428 obyvatel v 82 domech. Vzdor dravé germanizační vlně v 17. až 19. století, která měla své kořeny v silné poněmčeném Brně a rozšiřovala se i v jeho blízkém okolí, Ostopovice zůstaly národnostně téměř nedotčeny.


1886 - V místní jednotřídní škole vychovával děti "nadučitel" Josef Palkovský. Byl dobrým pedagogem, dovedl vštěpovat žákům lásku k rodné vlasti, probouzel v nich národní uvědomění, vedl je k poctivé práci i k dobrému vztahu k přírodě. Stal se i významnou osobností ve společenském a politickém životě obce.

 V červnu byla zahájena osobní doprava na železniční trati Brno - Okříšky. Byly zřízeny nástupní stanice Lískovec - Ostopovice a Troubsko - Bosonohy. Vlakové spojení umožnilo mnoha občanům zaměstnání v brněnských továrnách.

1891 - Z popudu místního obyvatelstva vznikla myšlenka vybudovat kapli, protože v obci žili vesměs vyznavači římskokatolického náboženství. Dobrovolní dárci přispěli na realizaci stavby plnou finanční částkou a zabezpečili značnou měrou vlastními silami i prostředky dopravu stavebního materiálu.

1893 - Nevelká pseudogotická kaple byla stavebně dokončena a předána svému účelu. V téže době byla pravděpodobně dokončena stavba místní komunikace v trase hlavní obecní ulice. Současně bylo důkladně opraveno brodiště na návsi.

1898 - Byla vybudována okresní silnice do Starého Lískovce.

1906 - Bylo dokončeno komunikační spojení se Střelicemi.

1907 - Učitel Josef Palkovský uvedl v život čtenářský a pěvecký kroužek.

1909 - Založili tělocvičnou jednotu SOKOL. Prvním starostou Sokola byl učitel Josef Palkovský. Členové se zprvu zaměřili na tělesná cvičení, na organizování divadelních představení, realizovali kulturní besídky. V letním období bývaly příjemným zážitkem výlety do vyhledávaného rekreačního údolí v ŠELŠI, spojené s rozmanitým kulturním programem.

1911 - Dělníci, domkáři a drobní živnostníci založili potravní spolek SVÉPOMOC. Tento družstevní obchod poskytoval svým členům mnohé výhody.

1913 - Jiným nově založeným organizačním celkem byl Sbor dobrovolných hasičů, jehož zakladateli a prvními členy byli starosta obce František Konečný, řídící učitel Josef Palkovský, zednický mistr Tomáš Sojka, kovářský mistr Ludvík Veselý, stolařský mistr Rudolf Lodes a další. V té době žilo v obci 550 občanů ve 129 domech.

1914 až 1918 - Úder první světové války nelítostně zasáhl do života vesnice. V prvním mobilizačním sledu odešli do války muži - vojáci do 32 let. Během války vždy po půl roce odcházeli na fronty další muži. Válečné období si vyžádalo v naší obci svou daň - 25 obětí.
 
 

Vývoj Ostopovic po 1. světové válce
 
Statní převrat, kterým dne 28. října 1918 přešla veškerá moc do rukou národních výborů, byl proveden bez násilí a krveprolití v Čechách i na Moravě. Na Slovensku se Národní rada slovenská přihlásila k návrhu pro jednotu československou. A tak vznikla samostatná Československá republika.

Všechna pouta, která nás vázala k dynastii habsburské, byla přervána, byl konec smlouvám z roku 1526.

Tuto historickou událost našich národů přivítali občané Ostopovic shromážděním, na kterém promluvil nadučitel Leopold Peška, student Adolf Palkovský a dělník Ondřej Burian. Život v obci se však po válce příliš nelišil od předchozích válečných let. Kritická zásobovací situace trvala i nadále. Ceny veškerého zboží neúměrně vzrůstaly. Počátkem roku 1919 došlo k znehodnocení měny kolkováním peněz, čímž byla zadržena polovina peněžních hotovostí. Zároveň byl proveden soupis veškerého majetku, z jehož hodnoty odváděli občané dávku státu přibližně 14 - 17 procent. Politické strany, zejména jejich představitelé, bojovaly o uchopení moci ve státě. Během čtyř let se vystřídalo 6 vlád ČSR.

V červenci 1919 bylo zvoleno obecní zastupitelstvo, z jehož středu vzešel starosta, náměstek a 3 radní. Starostou se stal Rudolf Lodes, mistr stolařský.

Ještě téhož roku se započalo s vyvlastňováním majetku velkostatku Troubsko na pozemcích Panské hájky, Zapustinky a na Podskalčím kopci. Rozhodnutím Okresní politické správy dal velkostatek do nuceného nájmu 8 ha 80 a půdy, která byla přidělena k užívání 53 občanům. Část obecního majetku postoupila obec občanům na rozšíření dvorů pod kopcem a náhradou získala od velkostatku stejnou výměru půdy na rozšíření školní zahrady.

V r. 1920 se začala stavět silnice ke mlýnu Ferdinanda Palánka. Náklad činil 87.900 Kč. Obec přispěla částkou 15.000 Kč a silniční výbor 10.000 Kč. Také byla dokončena silnice do nedalekých Moravan.

Pro dokonalejší ochranu majetku občanů zakoupil hasičský sbor výkonnější zařízení v hodnotě 10.000 Kč.

V roce 1921 se započalo s budováním pomníku vojínům padlým za 1. světové války, jehož autorem byl sochař Jaroslav Svoboda. Pomník byl slavnostně odhalen téhož roku za velké účasti občanů.

V té době nebyla situace v zásobování obyvatelstva příliš uspokojivá. Potraviny byly nadále přidělovány, a to podle ročního přijmu rodiny.

Již v roce 1922 začaly přípravy na elektrifikaci obce, narážely však na nedostatek finančních prostředků. Dokončena byla teprve po třech letech. Elektřina byla také zavedena do obecné školy.

Ani požáry se Ostopovicím nevyhnuly. Dvakrát vyhořel mlýn. Škody na objektu a vnitřním zařízení byly značné, zničena byla velká zásoba mouky a obilí. Zde již úspěšně zasáhl hasičský sbor novým vybavením.

Ve volbách do obecního zastupitelstva v r. 1923 kandidovaly 4 strany, z nichž nejvíce hlasů získalo sdružení dělníků, domkářů a živnostníků. Starostou byl opět zvolen Rudolf Lodes.

V r. 1923 pokračovala parcelace půdy troubského velkostatku. Parcelací získalo asi 30 občanů místa na stavbu rodinných domů. Stavební místa obdržely také organizace TJ Sokol, Sbor dobrovolných hasičů a potravní spolek Svépomoc. V letech 1923-1932 bylo postaveno 75 domů, většinou o 2-3 místnostech, pouze s nejnutnějším vybavením. Takto vznikaly na okraji obce nové ulice, obec se začala rozšiřovat. V té době měly Ostopovice 189 domů a 913 obyvatel.

V r. 1925 se Ostopovice zúčastnily krajinské výstavy a sjezdu moravské samosprávy v Kroměříži, kde vystavovaly 9 starých památných listin ze 17. a 18. století, plány místní kaple, fotografie pomníku padlých vojínů a celkový pohled na obec.

Koncem dvacátých let byly v obci 2 obchody s pekárnami, 2 řezníci, 2 hostince, 2 mlýny, 2 stolaři, mistr zednický, kovář, sedlář, obuvník, holič, švadlena a trafika.

Na osvětové činnosti se podílel Sbor dobrovolných hasičů, tělovýchovná jednota Sokol a Národní jednota. Ostopovice byly pověřeny uspořádáním župního sjezdu dobrovolného hasičstva. Záštitu nad ním převzalo obecní zastupitelstvo.

V r. 1926 byla opravena kaple a položena kanalizace před školní budovou.
V roce 1927 se konaly volby do obecního zastupitelstva, nepřinesly však žádné podstatné změny. V tomto roce se již začala v Ostopovicích projevovat nezaměstnanost.

V únoru 1929 byly postiženy i Ostopovice silnými mrazy a sněhem. Teplota klesla téměř na -30° C. Velké škody byly zaznamenány v zemědělství a na ovocných stromech. Silně se projevil celkový hospodářský pokles.

Léta 1929-1932 byla vyvrcholením světové hospodářské krize. Nezaměstnanost, která ještě zesílila, postihla mnoho občanů i v Ostopovicích. I když se obec snažila alespoň částečně zmírnit nezaměstnanost nouzovými pracemi, bída a hlad byly veliké, zvláště v početnějších rodinách. Pro děti nezaměstnaných bylo zakoupeno ošacení, boty a pořádány vánoční nadílky. V nouzové akci byla provedena úprava ulice za humny (dnešní ul. Vinohradská) a rozšířena kanalizace. Ani v následujících letech se situace příliš nezměnila. Obec Ostopovice upsala v r. 1933 na "půjčku práce" pro zmírnění všeobecné nezaměstnanosti částku 2.000 Kč.

Národní jednota vybudovala v těchto letech koupaliště v údolí Šelše; to se pak stalo vyhledávaným místem občanů.

Částečné zmírnění nezaměstnanosti nastalo v roce 1934. Nástupem fašismu v Německu byla nucena naše republika provádět opatření na obranu státu. Továrny v Brně pracovaly na dodávkách pro armádu a mnoho občanů Ostopovic v nich našlo zaměstnání. V té době byla vypsána také půjčka na obranu republiky, na niž přispělo mnoho občanů.

V roce 1937 byla dokončena stavba sokolovny. Byla to stavba nákladná a velmi riskantní. Mnozí členové Sokola ručili za dluhy svým majetkem a téměř všichni se podíleli dobrovolnou prací.

Politická situace v Evropě se stále zhoršovala, až došlo k mnichovskému diktátu. Němci obsadili dne 1.10.1938 pohraniční oblasti Čech a Moravy a území připojili k říši. Tento stav však netrval dlouho. Dne 15. března 1939 okupovala německá vojska okleštěné území Čech a Moravy a zřídila zde protektorát. Den předtím slovenští politikové odtrhli Slovensko od republiky a vyhlásili tzv. Slovenský stát.

Ještě téhož roku se začalo se stavbou říšské dálnice Vratislav - Vídeň, která procházela katastrem Ostopovic. Přitom bylo mnoho půdy znehodnoceno, vykáceno několik set ovocných keřů, stromů a zničeny celé ovocné sady. Také bylo zasypáno údolí Šelše a celý rekreační areál. Práce na stavbě dálnice byly v roce 1942 zastaveny a dálnice nebyla dodnes dokončena.

Mnoho mladých občanů Ostopovic narozených v letech 1920 -1924 bylo totálně nasazeno do všech koutů Německa. Po skončení války se všichni vrátili domů.

Pro členství v ilegálních skupinách nebo jinou protinacistickou činnost bylo gestapem vězněno 14 občanů, z nichž bylo 5 popraveno. Pro mnohé začala strastiplná pouť po nacistických věznicích. Byli to Jindřich Havíř (vězněn v Sachsenhausenu a v Mauthausenu), Kateřina Kamenická (Breslau), Bohumil Klusoň (Breslau a Waldheim), František Konicar (Breslau, Mírov a Diez), Alois Perna (Breslau), Josef Pešek (Breslau, Waldheim, Chemnitz a Dresden), František Rozmarin (Dresden, Glagau a Waldheim), Jan Tureček (Dresden), Stanislav Žák (Breslau, Bayrnthue a Kernssenn).

Popraven byl Antonín Opálka (30.3.1944 v Breslau). V prosinci 1942 proniklo gestapo pomocí konfidenta přímo do zemského vedení KSČ a pozatýkalo většinu jeho členů a spolupracovníků, mezi nimi i A. Opálku.V jeho domku v Ostopovicích byla hlavní tiskárna Moravské Rovnosti, ilegálního orgánu zemského vedení KSČ. Zde byly také rozmnožovány výtahy z děl V.I.Lenina o imperialismu a o státu a revoluci. Na jeho památku dal deník Rovnost v roce 1966 na jeho domě odhalit pamětní desku. Za ilegální činnost byl popraven Josef Sokol (3.6.1914 v Breslau), ve vězení zemřel také František Grubr (24.11.1943 v Breslau). Za hospodářskou sabotáž byl popraven Josef Jemelka (13.11.1941 v Brně) a František Tlaskal (1.10.1941 v Brně). Další obětí byla Slávka Vyplašilová, která zahynula při náletu na Brno 20.11.1943.

Začátkem roku 1945 si počali občané Ostopovic připravovat podzemní úkryty mimo vesnici, v nichž pak přežili frontu. Jiní nalezli úkryt ve velkém sklepě u MUDr. Sovadiny. Dr. Sovadina také poskytoval postiženým lékařskou pomoc.

Ostopovice byly osvobozeny dne 25.4.1945 jednotkami 63. a 64. mechanizované brigády 2. ukrajinského frontu Rudé armády. V bojích o Ostopovice padlo 16 sovětských vojáků. Při bombardování a ostřelování obce zemřeli 4 občané: Růžena Polcarová, Stanislav Otoupalík a jeho syn a František Kříž.

Válka se blížila ke konci. Hitlerovská vojska byla poražena na všech frontách, padl Berlín a dne 9. května 1945 byla podepsána kapitulace. Konečně si mohli lidé svobodně vydechnout.

 

 

Obec Ostopovice po druhé světové válce

Poválečná obnova a zklidnění života probíhaly asi ve většině obcí a měst v České republice obdobně. Lidé se pomalu vzpamatovávali z předešlých hrůz, vzpomínali na oběti války, oslavovali osvoboditele a přitom se starali o skromné živobytí. Život v obci se začal pomalu konsolidovat. Pořádek v obci a sepsání škod na veřejném i soukromém majetku provedl prozatímní národní výbor, jehož předsedou se stal František Konicar. A protože nastala nová politická situace, změnil se i název obecního zastupitelstva na místní národní výbor a místo starosty byl pak volen předseda MNV.

Nový NV byl zvolen na veřejné schůzi a v podstatě došlo pouze k rozšíření dosavadního MNV. Zastoupeny byly čtyři politické strany (Komunistická strana Československa, Československá strana lidová, Sociálně demokratická strana a Národně demokratická strana). Ihned po osvobození se otevřely obchody - pohostinství, řeznictví, pekařství - a začaly pracovat další živnosti. V květnu bylo zahájeno vyučování ve škole.

Od 1. listopadu 1945 probíhala výměna starých platidel (500 nových korun za 500 starých korun na 1 osobu). Ostatní peníze byly složeny na vkladní knížky a nazvány vázanými vklady. Celých osm poválečných let žili občané na příděl. Každý měsíc se vydávaly potravinové lístky a také tzv. šatenky a tabačenky. Dnes už zůstala na ty doby pouze nepříjemná matná vzpomínka.

Poměrně velkého počtu obyvatel dosáhla obec ke konci druhé světové války. Po jejím skončení se několik rodin odstěhovalo do sousední původně německé obce Moravany, odkud byli téměř všichni obyvatelé odstěhováni do Německa.

Německé rodiny, které v obci přechodně žily, byly odsunuty, včetně rodiny Vincence Šulce, který se stal Němcem za okupace.

Značná část obyvatel obce pracovala v Brně, kde se pomalu obnovovala výroba v brněnských továrnách a chyběly pracovní síly.

Náznak budoucích převratných změn přinesl již rok 1945, kdy dne 24. 10. 1945 prezident E. Beneš podepsal dekrety o znárodnění klíčového průmyslu, závodů nad 500 zaměstnanců a závodů s velkým významem pro stát nad 150 zaměstnanců.

K vytvoření nové koalice - tzv. Národní fronty (NF) - vedlo v r. 1946 úsilí o národní jednotu Čechů a Slováků. Tvořily ji strany: ČSSD (hodně jejich členů přešlo ke komunistům), Československá strana lidová (příliv ze zakázaných pravicových stran), KSČ, Demokratická strana (Slovensko). Legální opozice nebyla přípustná a vedoucí postavení měli komunisté.

V neděli 26. května 1946 se konaly první svobodné volby do Ústavodárného národního shromáždění. Stejně jako v celé republice, tak i v Ostopovicích zvítězila komunistická strana, která také získala nárok na obsazení místa předsedy MNV. Stal se jím Cyril Foltýn.

 

Vývoj po únoru 1948

Od počátku roku 1947 se zhoršuje mezinárodní situace. Politický tlak bývalého SSSR sílil a komunisté byli rozhodnuti dostat se k moci za každou cenu. Další problémy vyvolalo sucho a velká neúroda. Citelně se projevil nedostatek potravin a rozvíjel se černý trh. Poté, co česká vláda odmítla přijmout Marshallův plán, přichází ze SSSR významná pomoc, je dodáno 600 000 tun obilí. Rok nato se do všeho dění promítnou únorové události.

Převratné změny po únoru 1948 nepřijímali všichni stejně. Zaměstnanci zestátněných továren oceňovali sociální jistoty, které jim nový režim zaručoval, nemuseli se bát vyhození z práce a měli dojem, že mohou o lecčem, např. v odborech, sami rozhodovat. Naprosto odlišné pocity měli bývalí živnostníci, kteří přišli bez náhrady o svůj majetek.

Únorové události roku 1948 způsobily odvolání zástupců lidové strany a národně socialistické strany z místního národního výboru. Pro nové volby do MNV byla navržena jednotná kandidátka. Volby se konaly 30. května a předsedou MNV se opět stal Cyril Foltýn.

Jedinou masovou politickou stranou zůstala KSČ. Při hromadném náboru do strany na jaře a v létě 1948, spojeném zpravidla s existenčním nátlakem, do ní vstoupilo 750 000 lidí, takže počet jejích členů přesáhl v českých zemích dva milióny.

Ihned po únoru 1948 došlo i k podstatnému zásahu do sféry obchodu. Bez náhrady byly vyvlastněny soukromé velkoobchody a mezinárodní zasilatelství, následovalo zestátnění soukromé dopravy. Od konce roku 1948 byla za užití různých forem nátlaku vyvlastňována maloobchodní síť i restaurační a hostinské živnosti. Následovalo vystupňování tlaku na zkomunálnění řemeslných živností a k definitivní likvidaci soukromého podnikání v této sféře došlo kolem roku 1953.

.V Ostopovicích v této době skončily postupně svou činnost tyto živnosti: holič - F. Lerch, krejčí - J. Jelínek, hostinec - A. Hnát, mlynář A. Lančík, stolař - R. Lodes, švadlena - B. Veselá, obchod smíšeným zbožím - R. Pavlík a R. Čížek, obchod textilním a střižným zbožím - K. Pavlásek, klempíř - J. Šmíd, trafika - M. Sojková, sedlář - M. Pauíček/Poulíček, kovář - L. Veselý.

Pekárnu A. Čížka, řeznictví R. Nováka, hostinec F. Volejníka, mlékárnu A. Šancové a potravní spolek převzalo družstvo Vesnická jednota.

Stolařství M. Pospíšila a J. Machálka převzalo Včelařské družstvo a vyrábělo pouze úly. Bývalí majitelé všech jmenovaných podniků se stali jejich vedoucími. Po združstevnění byl jediným soukromým živnostníkem obuvník J. Löffler.

Pracovní morálka klesala, vyrábělo se nekvalitní zboží. Krádeže, velká nemocnost, vyhýbání se práci a rostoucí počet pracovních úrazů - to vše byly průvodní jevy tohoto způsobu hospodaření a řízení společnosti.

 

Ostopovice v 50. letech 20. století.

Do roku 1952 byla v Československu zlikvidována většina z asi 15 000 registrovaných zájmových spolků a sdružení. Jejich místo zaujaly jednotné masové organizace řízené komunisty. Vedle už existujícího Revolučního odborového hnutí (ROH) vznikaly nejdříve politicky orientované organizace bez specifické zájmové činnosti (např. Svaz československo-sovětského přátelství, Československý svaz mládeže, Československý svaz žen aj.). Další vznikly slučováním a násilnou přeměnou tradičních zájmových organizací (např. Sokol, Československý červený kříž, Svazarm aj.).

Také v Ostopovicích se tento nepříznivý vývoj projevil. Veškerý politický život se soustředil kolem KSČ, která byla jedinou politickou organizací v obci. Ostatní strany po únoru 1948 zanikly. Mládež byla organizována v ČSM (Československém svazu mládeže), který byl v této době nečinný. Téměř bez činnosti byl Sokol a Svaz československo-sovětského přátelství byl úplně bez činnosti. Občasné zdravotnické besedy pořádal Český červený kříž. Částečnou činnost vykazovala Myslivecká společnost a Sdružení přátel školy. Československý svaz požární ochrany pořádal dne 12. 6. 1949 slavnost svěcení a předání hasičské autostříkačky dobrovolnému hasičského sboru v Ostopovicích. Stará autostříkačka byla ukradena koncem války, a tak se musela pořídit nová. Oslavy byly velkolepé.

 

Komunistický režim utužoval svou moc pronásledováním svých odpůrců. Následovalo pronásledování politických špiček, ale i zcela bezvýznamných lidí. Desetitisíce lidí byly odsouzeny pro údajné hospodářské delikty, zásobovací přestupky, původ rodičů, pro svou víru nebo pro příbuzenství s emigrací. Za protistátní činnost byli odsouzeni ostopovičtí občané Jan Dvořáček, Jan Vyplašil a František Kratochvíl. Do západní Evropy před režimem uprchlo sedm občanů z Ostopovic.

 

Přestože docházelo k oficiálním prohlášením o rychlých a obrovských přírůstcích produkce, na trh se dostávalo stále méně zboží. Zpožďování rozvoje energetiky a neúměrný růst spotřeby elektrické i jiné energie vyvolal časté, na mnoha místech dokonce každodenní výpadky elektřiny, které zapříčiňovaly následné výpadky výroby. Rostla zadluženost podniků, prudce klesala efektivita celého hospodářského systému, který již dávno ztratil atributy normálního ekonomického fungování.

Ve čtyřicátých a padesátých letech byla v blízkosti Ostopovic postavena celá řada chat brněnských občanů. Od r. 1951 přibylo k železničnímu spojení i autobusové. Autobus dojížděl do obce 23x denně. Jízdenka stála 60 haléřů a platila v tramvaji, trolejbuse a na všech brněnských autobusových linkách.

Komunistická ideologie byla do kultury transplantována s nesmírnou důsledností. Kontrola státu nad sdělovacími prostředky, nakladatelstvími, filmovou produkcí i nad všemi dalšími kulturními institucemi pomáhala k násilnému prosazování tzv. socialistického realismu. Počátkem 50. let se podařilo vytvořit kulturní prostředí, které zavrhovalo cokoliv jiného než revoluční tradice. Do propasti dějin mělo padnout vše od konzervativně křesťanských děl až po meziválečnou avantgardu. Po celé období bylo charakteristické oslavování sovětské tvorby. Zakázán byl i Karel Čapek.

Ve školství se začalo s reformami, které zrušily dosavadní školský systém a likvidovaly možnost využití dlouholetých zkušeností. Celá kulturní a výchovná činnost byla podrobena komunistické ideologii.

Prudký negativní zásah do kulturního vývoje ze strany moci lze spatřovat i v likvidaci rozsáhlého spektra spolků, v neposlední řadě pak v útoku proti náboženství. Kulturní život již nebyl tak čilý jako před druhou světovou válkou. Činnost Sokola, se kterým byl veškerý kulturní život v obci spjat, se v důsledku společenských změn po únoru 1948 stala zcela formální. Nedařilo se začít s tělocvičnou činností. Z bývalé Sokolské scény se vytvořila ochotnická scéna při Svazu rodičů a přátel školy, kolem níž se soustřeďovalo veškeré kulturní dění. Tato ochotnická scéna navázala na předválečnou tradici, která měla již koncem třicátých let velmi dobrou úroveň. V čele stál tehdejší ředitel místní školy Vladimír Kupčík. Byl postaven a realizován hodnotný repertoár divadelních her, později přešel divadelní soubor znovu pod TJ Sokol. Celkem bylo nastudováno 23 her a sehráno 53 představení, čtyři hry pro děti a asi 40 celovečerních literárně hudebních pásem k různým výročím.

Rodičovské sdružení zakoupilo v r. 1953 promítací přístroj a v sokolovně se promítaly celovečerní filmy zhruba dvakrát týdně.

Měnová reforma

V roce 1953 byla provedena měnová reforma a současně byl zaveden jednotný trh (zrušen přídělový lístkový systém). Reforma spočívala ve výměně peněz: 300 Kčs na osobu v poměru 1 : 5, ostatní 1 : 50, vklady o něco příznivěji. Kromě toho byly zrušeny vázané vklady a životní pojistky. Mzdy, platy a penze se přepočítávaly 1 : 5 a stejně i sociální přídavky. Nové ceny byly podstatně vyšší než na trhu vázaném a nižší než na volném, ceny většiny ostatního zboží a služeb se přepočítávaly v poměru 1 : 50. Úspory lidí byly měněny v poměru 1 : 50, čímž ztratily svou hodnotu. Pro většinu obyvatelstva znamenala tato opatření šok a na mnoha místech došlo k mohutným demonstracím (Plzeň, Bohumín, Orlová, Praha, Vimperk aj.), propuklo více než 120 stávek. Životní náklady prudce stouply, což se promítlo do všech domácností.

Obec spravoval místní národní výbor, v jehož čele stál v r. 1954 předseda Jan Bartoněk z č. 97. Tuto funkci vykonával až do r. 1964.

Pomalu se začalo měnit i zemědělství v obci. Výzkumný ústav krmivářský Brno vlastnil majetek bývalého troubského velkostatku, 11.40 haorné půdy, a vlastnil také bývalý dvůr proměněný na výkrmu pro 50 ks hovězího dobytka a 130 ks vepřů. Les ve výměře 21.60 ha75 m2 převzala Státní správa lesů Veverská Bítýška. [1]

Osevní plán se řídil systémem plánování. Pro každý rok byl stanoven okresním národním výborem plán, jenž také stanovil odevzdávání hospodářské produkce, a to všem držitelům půdy. Nová generace se začala vyhýbat náročné práci v zemědělství a raději dojíždí za lépe placenou prací do Brna. To způsobuje citelný nedostatek mladých pracovních sil v zemědělství.

V roce 1954 dochází ke zrušení funkce ponocného a bubeníka, kterou od r. 1932 zastával Cyril Matýšek[2]. Nově je zřízen místní rozhlas, jímž jsou ve třech pravidelných týdenních relacích občané informováni o aktuální dění v obci či o významných politických událostech. Byla také vybudována asfaltová silnice od hranic Brna až na konec silnice směrem ke Střelicím. Došlo na úpravu školy, kde jsou položeny nové parkety.

V tomto roce je v obci 221 domů. Domy číslo 17 a 54 nebyly obydleny. K obci patří také 3 samoty. Železniční trojdomek, Lančíkům mlýn na lískovském potoku (v této době se zde mlelo) a bývalý mlýn v Podskalí pana Chvalkovského - ten již dávno nepracoval.

 

Kolektivizace zemědělství

Blížila se doba, kdy se zemědělci měli vzdát svých polí a hospodařit společně. Existovalo však stále mnoho zemědělců, kteří se násilné kolektivizaci bránili a odmítali vstup do JZD. Odpor těchto zemědělců režim lámal hospodářskými i administrativními prostředky. Začátky byly všelijaké. Postavit se přímo na odpor nebylo dost dobře možné. Nechuť zemědělců k družstvům byla posilována také tím, že vzniklá družstva nebývala právě vzorem velkovýroby, ale naopak hospodařila špatně a upadala do dluhů.

Násilná kolektivizace vedla k útěku rolníků z vesnic. V letech 1949 - 1953 opustilo v Československu vesnice na 450 000 osob. Mezi nimi bylo mnoho mladých lidí, kteří ve městech hledali lepší životní a pracovní podmínky.

Samozřejmě, že tzv. pracovní jednotky pak mívaly nízkou hodnotu. Po letech však družstva vcelku dobře prosperovala. Školní děti a studenti chodili na brigády při vybírání brambor, když bylo nejhůř, pomohlo i vojsko.

V roce 1956 bylo i v naší obci založeno JZD. Prvním předsedou se stal Jan Pazourek. Jeho hospodářské výsledky ze začátku nebyly uspokojivé. V roce 1957 byly rozorány všechny meze a vykáceno asi 2000 ovocných stromů. V tomto roce byla na bývalém statku H. Melounové č. 91 zřízena Strojní a traktorová stanice H. Heršpice.[3]

JZD si ani v dalších letech nevedlo valně. Nepříznivě se projevovala neschopnost rolníků hospodařit ve větších celcích, organizační neschopnost, odpor poslouchat příkazy vedoucích pracovníků, nedůslednost těchto pracovníků v kontrole plnění rozkazů, špatná pracovní morálka a nesprávný poměr ke společnému vlastnictví.

V květnu 1956 byla v hostinci zřízena kulturní jizba MNV. Nákladem 30 tis. Kč byl přebudován sál hostince na kinosál i s promítací kabinou pro 150 diváků.

Bylo rozhodnuto provést nadstavbu budovy národního výboru, protože dosavadní stav již neodpovídal jeho potřebám. Přestavba byla dokončena v r. 1958. Kromě zřízení síně pro činnost sboru pro občanské záležitosti zde byla umístěna i místní lidová knihovna. Uskutečnila se souborná výstava malíře Jaroslava Otticha. I v obci se objevují technické novinky. Televize bývala zpočátku pouze černobílá, k dispozici byl jediný program a vysílalo se jen omezený počet hodin. A jak televize vypadala? Byla to velká bedna s malou obrazovkou. V obci si ji jako první pořídil J. Zahradník. A protože ji měl zpočátku jen málokdo, bývalo při večerních programech nebo při přenosech z mistrovství světa v hokeji v místnosti plno.

Do kulturního dění v obci té doby patří i prvomájové průvody, dlouho předem připravované, které za doprovodu hudby procházely slavnostně vyzdobenou obcí.

K poválečným desetiletím patří i výuka ruštiny, tisíce dětských dopisů psaných ruským přátelům a sledování válečných filmů.

 

V roce 1958 byla zřízena v domě paní Opálkové ordinační místnost pro obvodního lékaře, což bylo velkou výhodou pro staré a nemocné občany. Tato ordinace byla v r. 1973 zrušena a Ostopovice byly přičleněny ke zdravotnickému středisku v Troubsku.

V roce 1958 byla činnost ochotníků ze Sokolské scény a některých dobrovolníků soustředěna na budování přírodního amfiteátru v Šelši. Záměrem bylo obnovit divadelní tradici a vybudovat amfiteátr pro 2 tisíce diváků, včetně šaten pro herce. Celé dílo mělo sloužit i pro přehlídky lidové umělecké tvořivosti v okresním měřítku.

Přírodní divadlo bylo budováno na úpatí svahu rozestavěné dálnice, pod jejímž násypem zmizelo v r. 1939 údolí Šelše, kde již koncem 19. století byly spraveny rybníky a plochy pro pořádání výletů do přírody. Divadelníci spolu s ochotníky z Nebovid nastudovali drama bratří Mrštíků „Maryša“, které bylo první a bohužel i poslední představení v nově budovaném přírodním amfiteátru. Z finančních důvodů nebyla stavba dotažena do konce.

 

Škola v 50.letech

Do školy se chodilo i v sobotu, a protože scházela učebna, probíhalo vyučování na směny. V této době měl učitelský sbor tři členy - ředitele, pana Vl. Kupčíka, a učitelky I. Klimentovou a Ž. Kupčíkovou. Ředitel se staral o správu učitelské knihovny, vedl školní spoření, recitační a pěvecký kroužek a samozřejmě měl na starosti i psaní kroniky - odkud to všechno víme. Také hlásil do rozhlasu a byl režisérem divadelního odboru Sokola.

Paní Ž. Kupčíková měla na starosti správu žákovské knihovny a vedení sběru, I. Klimentová pak správu kabinetu školních pomůcek a byla skupinovou vedoucí pionýrského oddílu. Celkem naši školu navštěvovalo 64 žáků, z toho 30 děvčat a 34 chlapců. Škola spolupracovala s JZD, na jehož polích pomáhaly děti při podzimním sbírání brambor a na jaře při obírání brambor (odstraňování klíčků).[4]

Od r. 1957 probíhají generální opravy školy a postupně se buduje veřejná kanalizace. V katastru obce byl položen plynovod pro dodávku zemního plynu pro potřeby oslavanské elektrárny a rosické sklárny.

Rok 1959 je kritický pro ochotnickou divadelní scénu. Pro divadlo v Šelši se nepodařilo nastudovat ani ve spoluprácí s ochotníky z Nebovid Stroupežnického „Naše furianty“. Ve funkci režiséra místních ochotníků začal ředitel školy V. Kupčík nacvičovat pro přírodní divadlo drama G. Preissové „Gazdina roba“. Po 7 zkouškách však práce uvázla a nácvik nebyl dokončen. Divadlo v Šelši zůstává opuštěné. „Pátráme-li po důvodech, půjdeme na generačním problému, směnnost v zaměstnání, pohodlné a pasivní zažívání kultury v blízkém Brně, papučová kultura u domácích televizorů, jejichž počet rapidně vzrůstá, ale především velmi malý zájem u mládeže o odpovědnou, ukázněnou práci v kultuře, což ovšem není problémem pouze místním.“ - Tak to hodnotil pan režisér. [5]

Svaz rodičů a přátel školy zbudoval přenosnou scénu pro loutkové divadlo darované dr. Sovadinou. Provoz divadla obstarávali členové Sokolské scény. V zimě se hrálo 2x za měsíc (průměrná účast asi 80 dětí, 20 dospělých).


60. léta 20. století Byla to doba prvních magnetofonů, které se zdály být malým zázrakem, doba mopedů a trabantů. Byla to doba, kdy nesměl občan vlastnit cizí valuty, doba bonů a prodejen Tuzexu, osobní auto Škoda Spartak bývalo jen na poukaz, přednostně pro vzorné pracovníky a mezi „důležité činnosti“ patřilo vyhodnocování vývěsních skříněk a úrovně oslav politických výročí.

 

V 60 letech začíná velkorysá výstavba, která mění obraz obce. Byla dokončena stavba prvních tří družstevních domů s 12 bytovými jednotkami na ulici J. Fučíka (dnes ulice Nová) a v roce 1968 dalších dvou družstevních domů s 32 bytovými jednotkami na ulici Osvobození. Dosavadní popisná čísla znemožňovala dobrou orientace v obci, a proto bylo zavedeno pojmenování ulic.

12. 6. 1960 proběhly volby do národního výboru. Předsedou se stal J. Řezáč. V roce 1961 má obec 904 obyvatel, z toho mužů 429, žen 475, trvale obydlených domů - 224.

Škole se nepodařilo uzavřít s JZD patronátní smlouvu. Přesto žáci odpracovali 863 hodin - což bylo asi 12 hodin na žáka. Za to JZD věnovalo pionýrské skupině 200, - Kč na zakoupení nového pionýrského praporu. Na náboženství se přihlásilo 35,8 % dětí, o rok později zájem stoupá na 50 %. Byl zakoupen klavír a zajištěni lektoři na hru na klavír, housle a harmoniku (přihlásilo se 32 žáků).

Nejmenší počet dětí v poválečné historii byl ve školním roce 1966/1967, kdy školu navštěvovalo pouze 44 dětí. Přesto aktivita školy v mimoškolní činnosti neklesá. Děti sehrají divadelní představení „Jak Honza vyzrál na princeznu“ a je založen chovatelský kroužek atd.

V letech 1962-1964 proběhla Československem vlna všeobecné kritiky. Do společnosti začaly pronikat dosud zakázané názory. Změny zasáhly mocenské orgány i organizace Národní fronty. Rostlo napětí mezi vládou a komunistickým vedením, jehož rozhodnutí se odborníci z jednotlivých resortů často snažili obcházet. V roce 1964 se projednávaly návrhy na reformu hospodářského řízení. Na tehdejší dobu se zdály být radikální, protože měly omezit centrální zřízení a rozšířit tržní vztahy. Přestože bylo nutno tyto principy ihned prosazovat, začaly se zavádět až v roce 1967. Reforma přinesla jisté pozitivní výsledky. Začal určitý vzestup výroby v průmyslu i v zemědělství a zlepšovaly se životní podmínky obyvatelstva. Vyrovnávaly se rozdíly mezi městem a vesnicí a mezi různými sociálními vrstvami. Důsledkem zdlouhavosti reformy a nedostatečně rychlých výsledků bylo obnovení administrativních zásahů do ekonomiky a opět se začaly projevovat snahy o návrat ke starým postupům, které nakonec reformu ukončily. [6]

Tyto změny se života Ostopovických občanů celkem nedotkly.

V 70. letech pokračovala dále výstavba v obci. Celkem bylo postaveno 98 družstevních bytů a 32 družstevních domů na Brankách a Na Rybníčku. Současně si stavělo mnoho občanů nové rodinné domky.

Velkou událostí pro celou obec byl nález pravěkého pohřebiště 17 skrčenců v červenci 1970 v lokalitě U Křížku. Nově je zavedena tradice každoročních výstav hospodářského zvířectva a exotického ptactva, které začal pořádat Český svaz chovatelů.

 

Normalizace v 70. letech

Doba normalizace se projevila na všech úrovních a nevyhnula se ani škole. Děti si dopisují se sovětskými pionýry z Moskevské oblasti, odebírají sovětský tisk (Kartínky a Ogoňok), navštěvují filmová představení sovětských filmů. Veškerá činnost školy byla vedena podle zásad komunistické výchovy.[7] V říjnu 1971 byla dokončena adaptace třetí učebny z bývalého učitelského bytu.

Hlavní kulturní náplní těchto let byly kulturní programy k oslavám významných výročí té doby (prvomájové průvody, lampiónové průvody, vystoupení dětí na schůzích atd.). 25. dubna 1971 je v Ostopovicích slavnostně odhalena pamětní deska umučeným a padlým občanům ve druhé světové válce. V roce 1971 byl zvolen předsedou MNV Karel Kříž, který tuto funkci zastával až do roku 1983. Obec má v této době už 1340 obyvatel.

Určité kulturní a společenské oživení nastalo v první polovině sedmdesátých let zvýšenou aktivitou kulturně školské komise a Svazu žen. Byly pořádány přednášky a besedy se spisovateli, podíl na rozvíjení kulturnosti a vzdělanosti měla také knihovna.

V únoru v roce 1971 se slučuje JZD v Ostopovicích s JZD Střelice. Předsedou se stává Stanislav Kos. JZD má 205 členů a hospodaří na11020 hektarech(z toho je888 hazemědělské půdy,806 haorné půdy a220 halesa). K dalšímu slučování družstev dochází k 2. 1. 1974, kdy byla sloučena JZD Ostopovice - Střelice s JZD Bobrava Moravany, kam již byly připojeny Nebovidy i Troubsko. Předsedou je zvolen Karel Matýska.

Do volebního plánu let 1977-1980 byla pojata výstavba mateřské školy. Zvýšený komfort v nakupování přináší otevření samoobsluhy dne 8. října 1976. Její výstavbu, prováděnou v akci Z, provázely dlouhodobé problémy s nedostatkem materiálu i pracovních sil. Při její výstavbě byla zbořena požární zbrojnice. [8]

Tak jako i v dřívějších letech probíhají v r. 1977 hody. Mladé hody se uskutečnily 26. června a Babské hody 9. září.

Několikrát se v tomto období připravuje připojení obce Ostopovice k Brnu. K tomu však, jak víme, nedošlo.

Kultura se vztahovala k významným výročím poplatným době. V r. 1978 pracuje v obci 13 společenských organizací, z nich nejaktivnější je TJ Sokol a Myslivecké sdružení.

Nepříjemné bylo, že se v tomto roce projevily potíže s vodou (nedostatečný průtok) - ukázala se disproporce mezi výstavbou nových domů a zásobou pitné vody.

Počátkem roku 1979 nastupuje do funkce předsedy JZD Ing. Milan Fric. Za jeho působení se velmi rozrostla přidružená výroba nejrůznějšího zaměření a zlepšila se i zemědělská výroba.

 

Problémy 80. let

V roce 1980 slaví TJ Sokol Ostopovice 70 let od svého založení. Jeho dlouholetá činnost je spojena s cvičením mužů, žen, dorostu i žactva, ochotnickou divadelní scénou a později začal svou činnost i oddíl národní házené. I v této době TJ Sokol poskytuje sportovní vyžití pro téměř veškerou mládež v obci. V sokolovně, která byla zrekonstruována v 50. a 60. letech, jsou pořádány kulturní a společenské akce - dlouholetou tradici mají plesy.

Problémy s vodou přetrvávaly i v r. 1981 a její nedostatek se řešil dovozem cisteren.

V tomto roce se musí řešit i nedostatek potravin. V rámci tzv. nákupních horeček jsou vykupovány sůl, cukr, kakao a další potraviny. Dochází také z důvodu úspory energií v obci k omezování veřejného osvětlení. Problémy s vodou vedly až k rozhodnutí zastavit další výstavbu v obci.

K 1. prosinci 1981 je v Ostopovicích ustavena Osvětová beseda. Její předsedkyní se stala A. Havlíková. Pod OB mají pracovat i folklórní soubory, Babe z Vostopovic pod vedením Aničky Slámové a dětský soubor Hájek, které mají za sebou už pěknou řádku úspěšných akcí. Dále měla beseda zajišťovat hudební výchovu dětí. Aktivně v obci pracoval Český svaz žen - nově založený v r. 1976. Členky pořádají kursy šití, studené kuchyně, módní přehlídky, vlastivědné zájezdy a akce pro děti.

V roce 1982 připadla obci Ostopovice čest pořádat oslavy 1. máje. Po 12 letech, kdy místem oslav byly nejbližší obce, nastaly nezbytné přípravy - úprava vozovek, úklid, výzdoba, girlandy, zhotovování hesel atd. Průběh oslav byl náležitě oceněn a v soutěži se Ostopovice umístily na 2. místě zásluhou aktivit při výzdobě, čistoty a osobní účasti.

Pokračuje šetření elektřinou. Hlavním úkolem obce je dostavba vodovodu a mateřské školky. Při přechodu na plynové topení se ukázalo, že je nedostačující odvoz odpadu. To, co se dříve pálilo v kamnech, nyní vypadávalo z popelnic. V těchto letech klesá účast na brigádách. To se projevuje váznutím stavební činnosti v akci Z na stavbě vodovodu a MŠ. Nakonec se velké obecní dílo - stavba vodovodu - podařilo a vodovod byl spuštěn dne 22. 12.1982. Voda však byla označena jako užitková a např. při praní mohla obarvit prádlo.

V roce 1983 převzaly výstavbu školky Pozemní stavby Brno. V tomto roce umírá dlouholetý předseda MNV Karel kříž a do funkce předsedy nastupuje Stanislav Kos. Následujícího roku se ještě prohloubily problémy s vodou. Kvalita byla špatná - byla nahnědlá a nepitná. Začala postupná plynofikace obce. Bylo kritizováno špatné zásobování masem a dalšími potravinami v samoobsluze. V sokolovně začíná nácvik na spartakiádu. Pod vedením Mileny Dejlové cvičily ženy, které se v dalším roce zúčastnily celorepublikového spartakiádního cvičení v Praze. Ve škole pak cvičilo nejmladší žactvo pod vedením učitelky Brychtové. V roce 1985 je dokončena mateřská škola a padlo rozhodnutí na vybudování víceúčelového zařízení.

V následujícím roce se vytyčují další úkoly pro zvelebení obce. Jde o rekonstrukci ulic a chodníků, postupná rekonstrukce kanalizační sítě a zajištění MHD. Byla projednána výstavba akumulační nádrže vody, která měla zlepšit zásobování vodou v celé obci. V neposlední řadě byl přijat záměr vybudovat víceúčelový objekt z domku paní Klusoňové  na ul. Rudé armády, kde by byla umístěna poradna pro děti, knihovna a sklad materiálu CO. Řešeny byly také divoké skládky a problémy v nové budově školky.[9] V tomto roce dělaly dobré jméno obci Ženy z Ostopovic. Ty se zúčastnily přehlídky folklorních souborů „Brněnsko tančí a zpívá“ v brněnské Redutě.

 

 

 



[1] Největším rolníkem[1] byl Josef Rozmarýn č. 32, který hospodařil na výměře1 613 ha.

V roce 1955 měl katastr obce Ostopovice celkovou výměru 38 064ha 68m2. Z toho 25523 ha47m2 orné půdy, 4121 ha61m2 vinohradů a zahrad, 1 09ha 61m2 vinic, 1227 ha72m2 pastvin, 5 57ha 55 luk, 2362 ha09m0 les, 7 43ha 86m2 neplodné půdy a 3291 ha70m2 ostatní, Katastr je rozdělen na 1 865 parcel,

Obec vlastnila 1567ha orné půdy, 1 00ha zahrad, 5 20 pastviny, 119 halesa.

 

[2] Máme foto

[3] Cena za orání traktorem činila pro JZD 60, - Kč na1 ha

Pro ostatní 80,- Kč. Koňským potahem orali sedláci chalupníkům1 haza 300,- a více Kč.

 

[4] Ve školní kronice se dovídáme, jaké se řešily problémy ve 30 letech: Citace z kroniky: zápis z roku 1931-32

Pomluvy a vymyšlení intrik se buď ústně nebo písemně předkládaly úřadu a tak otravována beztak těžká práce učitelova vyučujících ve zkažené atmosféře 1 tř. Na opakované výtky, že se málo v 1 tř. učí, odpověděl správce školy, aby nedávali rodičové dětem k večeři čaj s rumem, a tak je duševně neubíjeli. Ráno jsou děti ospalé a nejeví chuť k práci.

 

[5] Soubor pokračoval ve své činnosti až do roku 1966, kdy se projevil nezájem v této činnosti pokračovat a soubor zaniká.

[6] O tom, jak toto období ovlivnilo naši obec, kroniky dost mlčí

[7] Citace z kroniky: V ateistické výchově bylo působeno jak na žáky, tak při schůzích SRPŠ na rodiče, takže se podařilo snížit návštěvnost výuky náboženství ze 65 % min. školního roku (šk. rok 1970/1971) na 56 %.

 

[8] Sbor Dobrovolných požárníků neplnil již delší dobu své poslání, neměl členskou základnu a zanikl.

[9] Zde došlo ke spálení motoru u čerpadla, které odčerpávalo spodní vodu z kotelny, a celá kotelna byla zatopena. Došlo také k rozsáhlému zatékání v šatně dětí.

Ostopovice v letech 1988 - 2007

Každý z těch více než 7300 dní posledních 20 let přinesl do života obce nějakou událost, která by pro toho či onoho stála za to připomenout. Žel navzdory tvrzení, že každá, byť nepatrná, událost se skládá k dalším v mozaiku našich dějin, mohu zmínit je velmi málo z nich. Pro připomenutí života Ostopovic v uplynulých dvou desetiletích jsem z obecní kroniky a zpravodajů vybral jen některé. Snad tedy v následujících řádcích najdete mezi vzpomínkami také něco pro sebe, něco, na co jste už zapomněli nebo o čem jste nevěděli.

1988

Rok 1988 přinesl splnění snu našich házenkářů. Ti na třetí pokus v Souši u Mostu suverénně vyhráli kvalifikační turnaj a postoupili do nejvyšší soutěže - 1. ligy. Náladu a radost fanoušků vystihovalo slavnostní uvítání hráčů na sokolovně a na bráně vepsané přání “Ať se vám to dobře točí na ligovém kolotoči”.

1989

V neděli 20. září uspořádal Český svaz žen Staré hody, na něž jako oplátku své návštěvy pozval ženy ze Slatiňan na Chrudimsku. Za velmi pěkného počasí prošel obvyklý průvod obcí. Následný program na hřišti u sokolovny nabídl kulturní vystoupení, jehož se zúčastnilo:

22 žen v místních krojích - tzv. bílácích, 8 párů starších stárků v krojích, 8 párů mladších stárků v kyjovských krojích, 12 párů v ostatních selských krojích, 20 dětí v krojích, 4 členky hudecké kapely a 32 žen ze Slatiňan. Jednotlivé soubory za doprovodu hudecké kapely Hájek předvedly hojně zaplněnému areálu pěvecká a taneční vystoupení.

Místní soubor lidových písní a tanců tvoří folklorní skupina žen, které si říkají „Vostopovský babe”, doplněná několika muži a mládežnickým národopisným souborem. Tato skupina vznikla počátkem 80. let. V té době se 4 děvčata ze souboru vzdala tancování a začala se věnovat pouze hře na hudební nástroje - vytvořila hudeckou kapelu Hájek. Tu tvoří primáška Katka Slámová, houslistky Radka Havlíková a Jana Bartoňková a na basu hraje Barbora Slámová. Již od svého vzniku soubor každoročně nejméně desetkrát vystupoval na různých akcích mimo obec, např. v Troubsku, Starém Lískovci, Omicích, či na různých oslavách ve městě Brně.

Dne 17. listopadu 1989 režim vytvořený Komunistickou stranou tvrdě zasáhl proti demonstraci studentů pořádané u příležitosti 50. výročí uzavření českých vysokých škol nacisty. Na protest proti brutalitě zásahu vyšli lidé do ulic - začaly demonstrace a stávky v mnoha městech v Československu. Manifestace a projevy euforie byly ve větších městech a naši občané chodili na mítinky do Brna.V tzv. sametové revoluci se komunisté vzdali nároku na absolutní politickou moc. Režim již neměl sílu jít do mocenského střetu s celou společností. Obnovily se politické strany a v roce 1990 byly uspořádány první svobodné volby.
1990

V červnu se konalo pravidelné plenární zasedání národního výboru za velmi malé účasti jak poslanců, tak i občanů. Zajímavým bodem programu byla informace o jednání ohledně napojení vody na brněnský vodovod. Další zpráva byla o nutnosti rekonstrukce kanalizace v obci s výhledem na napojení odpadních vod ze Střelic. Zahrnovala také výhled zbudování společné čističky pod naší obcí.

Poslední zasedání národního výboru se konalo v půli listopadu - do zápisu bylo uvedeno, že napojení obce na brněnský vodovod, stejně jako zřízení čističky odpadních vod je zatím odloženo. Bylo však přislíbeno zřízení policejní stanice v naší obci.

Dne 24. listopadu 1990 se konaly volby do zastupitelských orgánů státních i obecních - první svobodné od roku 1946. O přízeň voličů se ucházelo 16 stran a hnutí vzniklých po politickém uvolnění po roce 1989. Největší podporu získalo Občanské fórum. V naší obci se strany či hnutí nikterak neprojevovaly. Ti, kdož měli zájem a chuť veřejně pracovat, se zapojili do předvolební agitace pod hlavičkou OF nebo koalice Československé strany lidové a Československé strany socialistické. Do 15členného zastupitelstva bylo navrženo za OF 10 kandidátů a za koalici 7. Nově zvolené zastupitelstvo se hned po volbách ujalo práce. Je zrušena funkce předsedy a opět je volen starosta. Až do roku 1998 jim byl Bohumil Vlach.

1991

Počátkem května byl na hromadě vyvezené zeminy zbytek mamutího klu. Vědečtí pracovníci muzea - ústavu Anthropos - původ nálezu lokalizovali na severovýchodní úpatí Urbanova kopce v trati „Podhájky” v Ostopovicích. V hloubce asi 2 metrů se jim na ploše zhruba tří metrů čtverečních podařilo objevit pozůstatky několika stepních chobotnatců rodu Mammuthus trogontherii - předchůdců mamuta - zvířat žijících na Moravě před více než 200 tisíci lety. Z rozložení a mechanického poškození kostí vědci usuzují na objev prehistorického tábořiště lovců. Pozůstatky stejných zvířat byly objeveny také na Stránské skále a v Brně na Úvoze.

Ze statistických údajů o obci. Katastr obce má výměru 384 ha, délka komunikací 19 km, obec má 1375 obyvatel, z toho 662 mužů, 713 žen. Průměrný věk 37,6, let. Ekonomicky aktivních obyvatel je 723, z toho téměř 90 % zajíždí mimo obec. Ostopovice mají 295 domů, 90 telefonních stanic.

Ke konci roku bylo v naší obci registrováno již přes 130 povolení k provozování nějaké soukromé činnosti, živnosti apod. Na konečné autobusu byl již otevřen první soukromý obchod s potravinami - UNA.

1992

Z iniciativy obecního úřadu a aktivizováním několika občanů se utvořila redakční rada novinářů - amatérů, která začala čtvrtletně vydávat obecní noviny „Náš reportér”. Hlavně díky iniciativě Ladislava Horáka st., který postupně převzal funkci šéfredaktora, vyšlo v březnu 1. číslo našich novin. Prodávaly se v obchodech za 1 korunu. Z nákladu 400 ks se jich prodalo asi 350. Do konce roku vyšly noviny ještě třikrát se stejným nákladem i odbytem.

V neděli 21. 6. se konaly tradiční Mladé hody. Tento den se stal opět velkým svátkem celé obce. Vše bylo uklizeno, aby se u nás návštěvníkům líbilo. Vlastní hody byly v tradičním provedení. Dopoledne s hudbou a rozmarýny zvaní na hody a odpoledne průvod obcí s 20 krojovanými páry stárků. Mladí měli ještě v pátek na hřišti předhodovou zábavu. Obě akce proběhly v pořádku a byly hojně navštíveny.

1993

Tohoto roku vznikl úmysl vybudovat v obci televizní kabelový rozvod - kabelovou televizi. Jeho zbudování se podařilo dokončit v roce následujícím.

V roce 100. výročí dostavění naší kaple byla započata její generální oprava. Jako první krok bylo provedeno podříznutí zdiva a vložení vodorovné izolace, což by mělo zabránit dalšímu vlhnutí zdiva. Protože náklady na opravy kaple budou nemalé, vyzvalo obecní zastupitelstvo občany k podpoře opravy této „perličky v srdci vesnice”. Za tím účelem bylo v bance zřízeno zvláštní konto.

V centru obce byla po prázdninách otevřena nová pekárna. Manželé Štočkovi, ač nejsou z oboru, zbudovali ve dvoře svého domu provozovnu, která peče při poloviční kapacitě 300 až 400 chlebů, 5 000 rohlíků a další druhy pečiva. Pekárna je podle majitele vybavena špičkovou zahraniční technologií. Zboží nabízejí ve vlastní prodejně v domě pekárny a dodávají i do okolních obcí.

Organizace Českého svazu zahrádkářů v Ostopovicích vlastní domek, který si její členové postavili na ulici U Dráhy. Domek je různě zájmově využíván. Jedenkrát týdně tam má úřední hodiny okresní rada svazu zahrádkářů. Provádí se tam také příležitostný a sezónní prodej zahrádkářských produktů a potřeb. V domku a přilehlém prostoru pořádají místní chovatelé každoročně výstavu drobného zvířectva.

1994

Obci byly vráceny lesy, které jí kdysi patřily. Jejich rozloha činí asi 15 ha. Důsledkem nepřehledné evidence pozemků a jejich převodů v letech minulých se však vedou jednání ohledně parcel a jejich číslování.

Od června převzal obecní úřad správu místního vodovodu. K tomuto kroku byl veden jednak změnami nastalými po sametové revoluci, jednak nezájmem dřívějšího provozovatele řešit výpadky v dodávce pitné vody u výše položených přípojek. Svůj podíl na nedostatku vody má také nekázeň mnoha odběratelů. Běžná denní spotřeba z obecního vodovodu činní zhruba 100 kubíků, v období sucha se zvyšuje až na trojnásobek. Obec hodlá tento problém řešit zejména rekonstrukcí obou čerpacích stanic včetně opravy čerpadel a osazením vodoměrů.

V tomto roce byla provedena také rekonstrukce budovy obecního úřadu - oprava střechy, výměna elektroinstalace, přestavění kanceláří, oprava omítek. Kanceláře obce byly vybaveny počítačem a kopírkou.

1995

Při rekonstrukci věže místní kaple byl ze střechy sňat a opraven kříž. Z koule pod křížem byla vyňata pouzdra s dobovými dokumenty. Ty byly prohlédnuty, okopírovány a vráceny zpět v nových schránkách. Přidány k nim byly zprávy dokumentující současný život obce - zpráva o generální opravě kaple, popis období let 1950 - 1995, písemnosti o komunálních volbách z let 1990 a 1994, brožura k 750. výročí obce, všechna čísla dosud vydaných místních novin a drobné mince.

Na 12. dubna pozval předseda poslanecké sněmovny Milan Uhde do Prahy více než 3 desítky moravských starostů. Na slavnostním shromáždění jim předal znaky a prapory jejich obcí a měst. Heraldická komise pro ten náš schválila návrh obce vyjadřující tradiční činnost našich pradědů. Barevný znak zdobící průčelí ostopovické radnice nese červené srdce ve zlatém štítě, v jehož pravé části na stonku révy dozrává zlatý vinný hrozen. Po jeho levici má své nezastupitelné místo další nepostradatelný znak ovocnářů - stříbrný vinařský nůž.

Současná podoba znaku vychází z podoby, kterou zachycuje dochovaná pečeť z roku 1747. Uložena je v zemském archívu v Brně.

Od tohoto roku byly místní noviny přejmenovány na Ostopovický zpravodaj.

1996

Rozhodnutím zastupitelstva se od letošního roku distribuují místní noviny prostřednictvím zastupitelů a zdarma do všech domácností v obci. Snahou obce je dostat důležité informace obsažené v rubrice „Radnice informuje” do povědomí občanů, a tak napomoci v plnění jejich povinností vůči správě obce.

O rozhojnění kulturních akcí v obci se zastupitelstvo zasadilo uspořádáním 1. společenského plesu. Přes dobrou propagaci se projevil jen malý zájem veřejnosti. Ples se vydařil, účastníkům se líbil - konat by se měl i v dalších letech.

V ulici Na Rybníčku bylo vybudováno dětské hřiště s pískovištěm, průlezkou, skluzavkou a lavičkami.

O Vánocích byl v kapli po dlouhých letech znovu postaven betlém. Jesličky, které objevila na půdě svého nového domova v Hroznětíně na Karlovarsku, kapli na konci 40. let 20. století darovala Cecílie Čížková.

1997

Na jaře byla zahájena stavba kanalizačního přivaděče z Ostopovic do Starého Lískovce. V naší obci se na ni napojí nově vybudovaná kanalizační síť. Plánované náklady na tuto akci činní téměř 10 milionů korun, s financováním by měla pomoci dotace a půjčka Státního fondu životního prostředí. Vítězem výběrového řízení na výstavbu kanalizace v obci se stala místní firma Pozistav.

Na slavnostním veřejném zasedání obecního zastupitelstva 8.10., na kterém vystoupili žáci ZUŠ Střelice, jsme si připomněli 760. výročí první písemné zmínky o obci. Jaká škoda, že účast občanů byla malá, jen asi 90 lidí.

Po dlouhé době se vrací do naší školy 5. ročník. Pro nízký počet žáků však zůstává školou malotřídní. Do letošního roku fungovala jako čtyřtřídní s jedním oddělením školní družiny, tu navštěvovalo 25 žáků. Ve školním roce 1996-1997 nastoupilo do školy 68 dětí.

Budova zdravotního střediska stále způsobuje problémy. V roce 1994 byly provedeny izolace obvodového zdiva a další stavební úpravy. Přesto se zde stále objevuje vlhkost. Proto byla v další fázi oprav zajištěna klimatizace. V dalším roce bude potřeba zjistit, zda vlhkost způsobuje špatný rozvod vody, či vadná kanalizace.

1998

Tento rok by mohl být směle označován jako „Rok zvonů“. Po několika letech se v obci obnovilo zvonění. Běh času pravidelně začal připomínat zvon zvaný Jan Křtitel. Do činnosti jej oproti dřívějšímu ručnímu zvonění uvádí nové elektrické zařízení.

Dne 3. října byl v naší kapli posvěcen a zavěšen nový zvon, dostal jméno Maria. Tento 54 kilogramů těžký zvon, ulitý v dílně Marie Tomáškové-Dytrychové v Brodku u Prostějova, požehnal diecézní vikář, bosonožský rodák, P. Jan Kabeláč.

V tomto volebním roce je zvolena na funkci starosty - Ing. Lenka Andělová. Tuto funkci zastávala až do roku 2006.

Za ulicí Osvobození směrem k Bosonohám, za křižovatkou s ulicí Nová, byla založena další ulice. Pozemky vhodné pro stavbu rodinných domů vznikly na základě výměny několika parcel polí. Nové domy jsou architektonicky sjednoceny určitými výrazovými prvky a stavěny z cihlového zdiva. Jedná se ulicový ráz zástavby, typický pro moravské vesnice. Ulice dostala jméno Sadová.

1999

Vydána byla obecní vyhláška ošetřující hospodaření s odpadem. Na běžný komunální odpad mají občané vlastní popelnice, odpad většího objemu je možné ukládat do obecních kontejnerů, odvoz nebezpečného odpadu - např. baterií, chemikálií či televizorů - organizuje obecní úřad. Zahradní odpad je možné pálit, nutno je ovšem brát ohled na okolí, doporučeno bylo páteční odpoledne.

Dne 1. dubna bylo otevřeno nové poštovní středisko, které vzniklo rekonstrukcí části školní budovy.

Mottem „Hezká, hezká házená je česká” začínala pozvánka na házenkářský den, který na svém hřišti uspořádal oddíl národní házené TJ Sokola Ostopovice v sobotu 12. června. Součástí programu byl také turnaj generací, na který bylo sezváno 115 hráčů (z toho 17 žen), kteří se v posledních téměř 30 letech zapojili aktivně do chodu házenkářského oddílu. Dostavila se jich asi stovka a sehráli spolu celkem 12 exhibičních utkání. V jednom z nich nastoupili i senioři, z nichž se někteří blížili důchodovému věku, a v jiném utkání za velkého zájmu všech účastníků si spolu zahrála i naše „děvčata”. Byla to zajímavá podívaná, jak matky, mnohé za dohledu svých ratolestí, běhají s mladickým zápalem po hřišti. První házenkářský den s turnajem generací uzavřela hojně navštívená zábava.

2000

Obecní zastupitelstvo se rozhodlo obnovit obřad vítání dětí do života. Naposledy se vítání uskutečnilo na podzim roku 1989.

Na zvýšený zájem o bytovou výstavbu reagovala obec dopracováním programové studie rozvojové obytné lokality Padělky za humny.

Počátkem roku byl řešen problém s dodávkou pitné vody pro občany. Jejím hlavním zdrojem je 67 metrů hluboký vrt při silnici do Starého Lískovce. Nedostatečnost byla způsobena havarijním stavem a zanesením vrtu. O vyčištění se postarala odborná firma. Vrt byl však vyčištěn jen do hloubky 55 metrů, což by mohlo, spolu s využitím posilovacího zdroje u kaple, stačit. Vrt byl tedy přestrojen novou plnostěnnou plastovou pažnicí o průměru 160 mm do hloubky 48 metrů a dále do hloubky 55 metrů perforovanou pažnicí. Po zprovoznění vrtu byly opět zjištěny problémy se sníženou vydatností. Zastupitelstvo přijalo návrh na obnovu stávajícího zdroje a vybudování vodojemu.

Novou etapou v nakládání s odpady v obci bylo rozmístění kontejnerů na tříděný odpad - směsné sklo a plasty.

V Šelši byla u rybníčku narušena hráz, voda se ztratila. Dolík, který zde po nádrži zůstal, se pozvolna stává smetištěm.

V obci bylo instalováno několik nových dopravních značek. Největší novinkou je označení obytné zóny na ulicích Branky a Na Rybníčku, které by mělo přispět ke zvýšení bezpečnosti v této lokalitě, především u dětského hřiště.

Dne 1. 10. 2000 zahájila v naší obci činnost samostatný poštovní úřad s PSČ 664 49. Dosud zde bylo pouze poštovní středisko pod poštu Brno 25 (Starý Lískovec) a před tím pod Troubsko.

2001

Z výsledků celostátního sčítání lidu, domů a bytů vyplývá, že k 1. 3. 2001 měla Česká republika 10 292 933 obyvatel. Naše obec měla k uvedenému datu 1 303 obyvatel (620 mužů a 683 žen), z toho 1296 s trvalým a 7 s dlouhodobým pobytem. V kategorii do 14 let 194 osob, 15-59 let 844 osob (415 mužů a 429 žen), 60 a více let 265 osob (115 mužů a 150 žen). Věkový průměr činil 41 let. Ekonomicky aktivních bylo 627 spoluobčanů (346 mužů a 281 žen), za prací dojíždělo 510 lidí.

Celkem 1027 lidí se přihlásilo k národnosti české, 241 k moravské, 9 ke slovenské, 3 k německé a u 23 osob je této údaj neznámý. Bez vyznání bylo 484 občanů, za věřící se označilo 697 lidí, z toho se jich 628 hlásí k církvi římskokatolické, 11 k českobratrské církvi evangelické a zbytek k ostatním církvím.

Napočítáno u nás bylo 345 domů, z toho 296 rodinných, trvale obydleno jich bylo 314. Bytů je v obci celkem 500, z toho trvale obydleno 456.

Finanční příspěvek obce na autobusovou dopravu, zajišťovanou Dopravním podnikem města Brna linkou č. 48 z Ostopovic k tramvajové zastávce ve Starém Lískovci, činí v tomto roce 400 500 Kč, o 25 500 více než loni. Ve všední dny jezdí 39 spojů, o víkendech o 2 méně. ???

Oddíl národní házené TJ Sokola Ostopovice uspořádal počátkem července v říčním údolí pod Templštýnem nedaleko Ivančic letní sportovní tábor. Zúčastnilo se jej 35 místních dětí ve věku od 8 do 18 let - žactvo a dorost. Týdenní pobyt spojující sportovní činnost a zábavu pomáhala financovat obec a místní podnikatelé.

2002

V sobotu 5. 1. se hned několik skupinek dětí vedených dospělými zapojilo již podruhé do celostátní Tříkrálové sbírky. V jednotlivých domácnostech nabízely tříkrálové říkání se zpěvem a poznačení veřejí trojicí písmen „K + M+ B”. Výnos sbírky (v naší obci činil 32 334 korun) byl určen na provoz hospice svatého Josefa v Rajhradu u Brna.

V červenci zahájil své vysílání informační kanál obecního úřadu na televizním kabelovém rozvodu, který přináší oznámení obecního úřadu, v budoucnosti se počítá i s možností reklamy.

Obecní úřad vydal 4 druhy nových pohlednic obce.

Na podzim se začalo s akcí „obecní vodovod” rekonstrukcí vodovodní sítě a výstavbou vodojemu u druhého mostu „říšské” dálnice - nad ulicí Krátká. Celkový náklad se odhaduje na 15 milionů korun, 50 procent by měla uhradit státní dotace.

V oblasti Padělky, na úpatí Urbanova kopce (pod budovaným vodojemem), začala výstavba nové ulice s názvem Zahradní.

Činovníci tělovýchovné jednoty, ve snaze oživit tradice sahající hluboko do naší minulosti, uspořádali 28. října u příležitosti 84. výročí vzniku samostatné Československé republiky lampiónový průvod. Zhruba stovka dětí i dospělých vyrazila po setmění od sokolovny ulicemi obce k pomníku padlým, kde zazněla hymna a krátký projev připomínající vznik našeho samostatného státu.

2003

V červnovém všelidovém hlasování o přístupu České republiky k Evropské unii se Ostopovice prezentovaly jako proevropská obec. Referenda se zúčastnilo 66,5 procenta registrovaných voličů, 83 procent voličů se vstupem do EU souhlasilo.

Ověnčeni vavříny se z Rakouska vrátili dva ostopovičtí majitelé autoveteránů. Na přehlídce historických vozidel v Poysdorfu naši obec reprezentovali Milan Žilka s vozem Triumf Spitfire z roku 1979 a Otto Buchberger s vozem Auto Union z r. 1963. V hodnocení obecných znalostí posádek a orientace v terénu, celkového vzhledu a kvality údržby automobilů skončili ve své kategorii na 1. a 3. místě.

O první neděli adventu se před kaplí poprvé v novodobé historii obce rozzářil vánoční strom. Součástí slavnosti jeho rozsvěcení bylo kulturní vystoupení dětí z místní základní školy, slovo duchovního správce P. Mikuly o adventu a prohlídka kaple.

2004

Počátkem roku byli do zkušebního provozu uvedeny nově vybudované části obecního vodovodu včetně objektu vodojemu a úprav v čerpací stanici.

Před volbami do Evropského parlamentu proběhly opravy na budově obecního úřadu. Výměny se dočkala již dosloužilá dřevěná okna, nový kabát dostaly kanceláře i celá budova. Svoji tvář zásadně změnila i zasedací místnost.

Dalším krokem celkové rekonstrukce kanalizace v obci bylo dokončení výstavby oddílné splaškové a dešťové kanalizace v ulici Vinohradská, výstavba hlavní stoky splaškové kanalizace v ulicích Lípová, Školní, U Kaple, Na Rybníčku a napojení kanalizace z Troubska.

V tomto roce zahajuje v naší obci svou tradici Setkání veteránů, které připravuje pan Milan Žilka, sám velký veteránista.

Po mnohaletých soudních tahanicích dospěl v závěru roku soud ke konečnému rozhodnutí ve sporech okolo naší sokolovny. Řešení se našlo v založení dvou spolků, které budou společně spravovat budovy i hřiště. Původní majetek Sokola Ostopovice - pozemek se sokolovnou, její přístavbou sociálního zařízení s nadstavbou a obě hřiště - připadl „Tělocvičné jednotě Sokol”, což je nástupce někdejší organizace Sokol. Sousední budova, někdejší prodejna „spolku”, připadla „Tělovýchovné jednotě Sokol”.

2005

V měsíci dubnu se uskutečnily tři brigády zaměřené na vyčištění a zkulturnění okolí tzv. „Hitlerova mostu” nad vodárnou. Záměrem obecní komise pro životní prostředí spolu s dobrovolníky bylo vykácení divoce rostoucích keřů a sběr odpadků. Vzniklá plocha byla oseta trávou. Při svých procházkách tak můžete krom přírodních krás okolí ocenit i snahu o opětovné zviditelnění této historické památky.

Dalším z úspěchů házenkářského oddílu byl zisk titulu přeborníka Jihomoravského kraje družstvem mladších žáků. V soutěžním ročníku ztratili v 31 odehraných zápasech pouhé dva body. Z následného turnaje o titul mistra republiky si z Řevnic u Prahy žáci odvezli bronzové medaile.

Mezi významné dny se pro naší obec zapsala také sobota 12. listopadu 2005. Brněnský biskup Vojtěch Cikrle přijal pozvání duchovního správce troubské farnosti, Otce Tomáše Mikuly, aby v naší kapli svatého Jana Křtitele zasvětil nový mramorový oltář a vložil do něj relikvie mučedníků. Do nitra oltářní desky byly v ručně vyřezávané dřevěné schránce vloženy ostatky sv. Donáta a sv. Konstantina i ostatky svatých mučedníků sv. Diodory, sv. Perfecta a sv. Liberata, darované brněnským biskupstvím. Vnitřní úpravu kaple navrhla architektka Petra Vorlíčková.

2006

Obě naše tělovýchovné organizace uspořádaly v půli února už tradiční maškarní víkend. Pro páteční maškarní zábavu dospělých bylo poněkud recesisticky zvoleno téma 70. let. Obavy z negativní reakce byly brzy rozptýleny - večer byl dlouho dopředu vyprodán. V sále se dobře bavili „pionýři”, „svazáci”, „příslušníci lidových milicí”, „vojáci naší lidové armády”, „členové SNB” a mnoho dalších masek.

Ve víkendovém maškarním programu bylo pamatováno také na děti, jejich tradiční maškarní ples se konal v neděli. Účast masek a jejich doprovodu byla velká, takže v sokolovně ani nestačila místa.

Do voleb do obecního zastupitelstva vstupuje nově strana zelených a jejich představitelka Mgr. Zuzana Benešová je zvolena starostkou. Během října byl v obecní knihovně zprovozněn veřejně přístupný internet, k dispozici je v otvírací době knihovny.

Už 100 let od založení svého spolku ve Střelicích si připomněli naši včelaři. Součástí střeleckých oslav jubilea byla i výstava poodhalující tajuplný svět včel a péče o ně. Kromě historického i soudobého včelařského nářadí a informačních panelů, dobových dokumentů a fotografií byl součástí expozice také skleněný úl osazený živými včelami.

Zasedací místnost našeho obecního úřadu zdobí nově vyhotovený obecní prapor a znak, oba z kvalitního saténového materiálu kombinovaného s výšivkou.

2007

Největší stavební akcí tohoto roku je další etapa výstavby kanalizace. Dostavba, která se týká ulice Uzavřené, části ulice Osvobození, ulice U Kaple (prostoru za kaplí) a části ulice B. Němcové, byla zahájena ihned po vydání vodoprávního rozhodnutí a získání dotačních prostředků od Krajského úřadu Jihomoravského kraje.

Další z řady občanských organizací působících v naší obci se na počátku roku stalo mateřské centrum. Za cíl si klade zbudovat za podpory obce, dobrovolníků a sponzorů klubovnu pro děti a jejich rodiče, ve které by se mohli scházet a smysluplně využívat volný čas. Klubovna by měla vzniknout z bývalého skladu civilní obrany v obecní budově na Lípové ulici.

První z akcí nového sdružení byl květnový „Mejdan pro mateřské centrum” - odpoledne plné soutěží a her pro děti spojené s benefiční aukcí ve prospěch vybavení klubovny centra.